Vrátíme chodníky chodcům?

Rozhovor s náměstkyní primátora Ivanou Popelovou

Vaše iniciativy směřující k propagaci a podpoře cyklistiky jsou známé. Kdysi jste řekla, že poloha jihočeské metropole je pro cyklisty téměř ideální a tajemstvím není ani to, že město mnohokrát sáhlo do své kasy pro nemalý finanční obnos, kterým vydatně pomohlo. Staví se stále nové cyklistické stezky, vylepšují se ty stávající, město se hrdě hlásí k akci Na kolo jen s přilbou. Vypadá to tak, že se zanedlouho bude hovořit o českobudějovickém cyklistickém fenoménu.

„Faktem je, že město už několik let vydatně podporuje cyklistickou dopravu. Každoročně vynakládanými desítkami  milionů korun  se ji  snažíme nejen vylepšit, ale jde nám samozřejmě  také o zvýšení  její bezpečnosti.  I když stav pořád ještě není zdaleka ideální, přece jen jsou vynaložené prostředky společně s naší snahou vidět. Ale v poslední době se bohužel poměrně často stává, že si cyklisté  naši  podporu vykládají po svém a naprosto  bez  skrupulí  vytěsňují chodce z  chodníků. Ti si poté samozřejmě oprávněně stěžují na neurvalé a bezohledné chování a cyklistická veřejnost  už  pomalu  začíná ztrácet na své popularitě.“

To je ale spíš záležitost tolerance jako takové, nemyslíte?

„Samozřejmě. Ve městě jsou i smíšené komunikace pro pěší a cyklisty. Týká se to zejména parku Na Sadech, ale také třeba  trasy přes lávku z Pražského předměstí na sídliště Vltava. Tady se zkrátka musejí  k sobě chovat ohleduplně všichni. Chodci by si měli uvědomit, že komunikaci sdílejí s cyklisty a držet se správné strany, cyklisté by se zase měli vyvarovat možného střetu s chodcem a přizpůsobit  rychlost své jízdy. Z hlediska bezpečnosti by měl platit stejný princip jako na silnici, tedy cyklisté jezdit vpravo ve směru jízdy a chodci chodit vlevo, aby všichni měli přehled o možném střetu a nebezpečí. O tom, jak je to z hlediska lidské slušnosti a zda to vždy tak funguje, to už si každý musí zodpovědět sám.“

Co vadí cyklistům a co chodcům?


 " Někdy se mi zdá, že si zkrátka vadí navzájem. Chápu, že není příjemné kodrcat se s kolem v centru města po nepohodlné dlažbě, chápu i další nářky cyklistů: jsou občas nuceni  jezdit po frekventovaných silnicích, nemají možnost regulérní protisměrné jízdy v jednosměrkách, nemohou přejíždět podél přechodů pro chodce na regulérních přejezdech pro cyklisty. Tyto věci společně s Policií ČR magistrát postupně řeší. Bohužel ne všechny jdou tak rychle, jak bychom si představovali, a to buď kvůli správním zádrhelům, nebo vysoké investiční náročnosti. Nechápu ale,  jak  nedořešenost těchto záležitostí může najednou opravňovat cyklisty k tomu, aby dělali  na chodnících a veřejných prostorách chodcům to, co jim vadilo na autech na silnicích!  Nepohodlnou dlažbu v centru klidně vymění za  chodník v podloubí, na přechodech pro chodce se mnohdy ani neobtěžují slézt z kola a  cestu si krátí jak se dá. Vím, že se tak nechovají všichni, ale už jsme hovořili o nedostatku vzájemné tolerance a tam bych viděla pomyslný klíč k řešení. Lidé ale nejprve musí chtít. Bohužel nám asi nezbyde nic jiné, než to jejich "chtění" vymoci razantnější a důslednější činností městské policie. "