Přehled starostů a primátorů města České Budějovice

František Josef Klavík (30. září 1798 Tábor – 19. března 1878 České Budějovice)

starosta: 1850–1857 a 1861-1865

Od roku 1824 budějovický obchodník. Do veřejného života se aktivně zapojil v revolučním roce 1848 jako velitel Národní gardy a správce obecního hospodářství. Později stanul v čele městské samosprávy. Měl zásluhu na založení měšťanské školy, městské spořitelny a stál u zrodu obchodní a průmyslové komory. Byl národnostně nestranný a snažil se jednat ku prospěchu všech obyvatel Českých Budějovic.

Adalbert Wunderlich (1791 České Budějovice – 14. června 1858 České Budějovice)

starosta: 1857–1858

Budějovický měšťan a majitel hospodářského dvora, od roku 1820 obchodník suknem a galanterním zbožím. Byl členem vedení prvního budějovického cukrovaru (1836). Do veřejného života vstoupil v roce 1848, od roku 1850 zasedal v městské radě a na podzim 1857 byl zvolen starostou. Zasloužil se mj. o stavbu sirotčince, financovaného z poloviny obcí a z poloviny Vojtěchem Lannou. Poměrně krátké Wunderlichovo funkční období ukončila smrt.

Eduard Claudi (26. září 1810 České Budějovice – 27. září 1884 Poříčí u Č. Budějovic)

starosta: 1865–1884

Původně úředník budějovického magistrátu, od roku 1861 člen městského výboru. Zastával rovněž funkci okresního starosty (1865–1869), město zastupoval osmnáct let jako poslanec zemského sněmu a třináct let na říšské radě. Roku 1854 zakoupil nedaleký statek Poříčí se zámkem. V době Claudiho úřadování byla vybudována moderní městská kanalizace a vodovod, vzniklo několik nových škol. Budějovická společnost se tehdy zřetelněji rozdělila na českou a německou, Claudi patřil k vůdčím osobnostem zdejších Němců.

Johann Stegmann (18. dubna 1823 České Budějovice – 5. června 1905 České Budějovice)

starosta: 1884–1887

Vyučil se slévačem bronzu a roku 1847 založil ve svém rodišti dílnu na výrobu kovového zboží, která se postupně rozrostla v jednu z největších budějovických továren. Od roku 1861 zasedal v městském výboru a v letech 1876-1884 byl radním. Jeho hlavní zásluhou je vybudování moderního městského vodovodu, pro nějž také hledal vhodné zdroje; stál u zrodu městské plynárny a nového kanalizačního systému.

Josef Kneisl (15. února 1830 České Budějovice – 17. srpna 1910 České Budějovice)

starosta: 1891–1903

Ve svém rodišti provozoval od roku 1854 stavitelskou firmu. Do veřejného života města se zapojil v šedesátých letech, od roku 1865 zasedal v městském výboru a v roce 1876 se stal radním. Po Stegmannově odstoupení fakticky řídil chod městské samosprávy a po třech letech byl zvolen starostou. Zasloužil se o postavení několika školních budov, nového městského hřbitova a stál u zrodu některých spolků.

Josef Taschek (31. července 1857 České Budějovice – 29. ledna 1939 České Budějovice)

starosta: 1903–1918

Obchodník a po roce 1890 uznávaný politický vůdce budějovických Němců, protějšek JUDr. Augusta Zátky. Roku 1884 spoluzakládal spolek Deutscher Böhmerwaldbund a ve stejném roce vstoupil do městského výboru. Od roku 1891 byl zástupcem starosty, v době Kneisslovy nemoci řídil chod městské správy. Za doby jeho úřadování se ve městě postavila nová nemocnice, několik školních budov a například také Justiční palác. Se Zátkou jednali o podmínkách česko-německého vyrovnání.

JUDr. August Zátka (27. července 1847 České Budějovice – 31. ledna 1935 České Budějovice)

předseda městské správní komise: 1918–1919

Povoláním advokát. V zápase o politickou, hospodářskou a kulturní emancipaci českého obyvatelstva si získal mimořádnou autoritu a byl označován jako vůdce budějovických Čechů. Měl hlavní podíl na rozvoji zdejšího českého průmyslu a vzniku českého školství. Po zániku Rakousko-Uherska se 4. listopadu 1918 stal předsedou správní komise a do červnových voleb 1919 řídil chod městské správy. Usiloval o spravedlivé podmínky soužití Čechů a Němců před rokem 1918 i po něm. Začátkem dvacátých let odešel z veřejného života, ovládaného přílišným politikařením.

Otakar Svoboda (24. října 1880 Dvorce u Lysé nad Labem – 14. června 1930 České Budějovice)

starosta: 1919–1923

Původním povoláním truhlář, později úředník. V Českých Budějovicích se stal ředitelem Okresní nemocenské pojišťovny a zapojil se do veřejného života zdejších Čechů. V říjnu 1918 zastával funkci jednatele Národního výboru a červnové volby 1919 mu získaly křeslo starosty. Za jeho úřadování byly České Budějovice prohlášeny jazykově českým městem. Po odchodu z funkce zůstal ve vedení města jako radní a od roku 1927 první náměstek starosty; stál rovněž v čele městské spořitelny. V letech 1929-1930 byl poslancem Národního shromáždění.

Bedřich Král (16. dubna 1870 Rychnov nad Kněžnou – 28. srpna 1938 České Budějovice)

starosta: 1923–1927

Původně úředník finanční správy ve východních Čechách a účastník bojů za zrovnoprávnění češtiny ve státních úřadech (1897). Do Českých Budějovic byl přeložen v roce 1919 z Hradce Králové. Jeho aktivita ve veřejném životě mu roku 1923 přinesla volbu do čela městské samosprávy. Za Králova úřadování se mimo jiné podařilo zmírnit bytovou krizi rozsáhlou výstavbou městských nájemních domů a bylo postaveno krematorium. Král také neblaze proslul „kočičí aférou“, když nechal v roce 1924 kvůli vzteklině vyhubit budějovické kočky.

JUDr. Albín Dlouhý (1. března 1884–1958)

starosta: 1927–1934

Povoláním advokát. Jako člen Československé strany lidové působil od roku 1923 v komunální politice, zastával funkci prvního náměstka starosty a po následujících volbách se dostal do čela městské samosprávy. Obec v té době postavila například školu v Dukelské ulici nebo novou hasičskou budovu. Za jeho úřadování došlo k vleklé politické krizi, na které měl Dlouhý svůj díl viny; na podzim 1934 bylo městské zastupitelstvo rozpuštěno. O sebevědomí starosty Dlouhého svědčí mimo jiné velká věžovitá hrobka na hřbitově sv. Otýlie.

JUDr. Augustin Soumar (29. května 1890 Kolín – 1947 Praha)

vládní komisař: 1934–1937

Státní úředník. Do Českých Budějovic byl přeložen na podzim 1934 ze Sušice, aby samostatně řídil chod městské správy, která předtím zabředla do politické krize. Neomezován rozhodováním městského zastupitelstva, které v době jeho úřadování neexistovalo, se mohl Soumar věnovat ozdravění obecního hospodářství a urovnat poměry na radnici. Začátkem roku 1937 úloha vládního komisaře skončila a Soumar odešel do Jindřichova Hradce jako okresní hejtman.

JUDr. Alois Neuman (12. března 1901 Smidary u Hradce Králové – 27. července 1977 Praha)

starosta: 1937–1939, předseda místního národního výboru: 1946–1948

Původně úředník v Brandýse nad Labem a Praze, v letech 1931–1937 ředitel Okresní nemocenské pojišťovny v Českých Budějovicích. Od roku 1935 byl poslancem Národního shromáždění, v roce 1937 se stal starostou. Snížil obecní dluhy a rozšířil majetek města, za jeho působení proběhla oprava městských domů, nová úprava ulic a také dlažba náměstí. Za války byl vězněn v koncentračním táboře, po osvobození se vrátil do čela budějovické samosprávy. Odtud odešel v roce 1948 do vysoké politiky, byl postupně ministrem pošt, spojů a spravedlnosti.

Friedrich David (23. června 1900 České Budějovice – 5. května 1945 České Budějovice)

vládní komisař: 1939–1945

Původně schwarzenberský úředník, ve třicátých letech zastával funkci ředitele budějovické tiskárny Moldavia. Od roku 1937 působil v komunální politice jako městský radní za sudetoněmeckou stranu. Hned 15. března 1939 ho okupační úřady jmenovaly vládním komisařem, který pak po celou dobu války autokraticky řídil chod městské správy. Nechal zlikvidovat Zátkův, Švecův a Jirsíkův pomník a židovskou synagogu. Snažil se o poněmčení města, mimo jiné podporou německé kultury; z jeho popudu došlo k rozsáhlé přístavbě městského divadla. V květnu 1945 patrně spáchal sebevraždu.

Rudolf Bureš (14. března 1906 Trhové Sviny – 25. února 1980 Praha)

předseda revolučního národního výboru, pak místního národního výboru: 1945–1946

Povoláním lékař. Za okupace byl vězněn v koncentračních táborech a zapojil se do protifašistického odboje. Začátkem května 1945 se stal předsedou Revolučního národního výboru v Českých Budějovicích a od 22. května 1945 do června 1946 předsedou místního národního výboru. K jeho zásluhám patřilo zřízení Jihočeské vědecké knihovny. Později zastával funkce ředitele Státních lázní a zřídel a děkana lékařské fakulty v Plzni.

RNDr. František Mládek (28. listopadu 1907 České Budějovice – 14. března 2003 České Budějovice)

předseda místního národního výboru (od roku 1949 jednotného národního výboru): 1948-1951

V roce 1936 vystudoval obor přírodní vědy na Karlově univerzitě. Během 2. světové války vyučoval v Praze, zde se zapojil do protinacistického odboje, později byl v Českých Budějovicích totálně nasazen. Po ukončení války působil jako pedagog na Jirsíkově gymnáziu v Českých Budějovicích. V letech 1949-1951 byl zvolen předsedou jednotného Národního výboru (předtím od roku 1948 krátce předseda MNV). Za svého působení ve funkci předsedy NV vedl řadu jednání s ministerstvem školství, jejichž výsledkem bylo založení první vysoké školy v Českých Budějovicích, nynější pedagogické fakulty. Za dobu jeho úřadování byla ve městě zavedena trolejbusová doprava, začala stavba sportovního stadionu na Dlouhé louce, byla zahájena výstavba sídlišť. Vykonával řadu dalších funkcí mj. ve správní radě Českobudějovické spořitelny, v Krajské odborové radě, na pedagogické fakultě, ve Svazu brannosti aj.

Jan Vařil

předseda jednotného národního výboru: 1951–1954

Původním povoláním dělník. Roku 1946 se stal předsedou Místního národního výboru v Zahájí, kde významně přispěl k přerušení tradičních venkovských poměrů. Roku 1951 přijal funkci předsedy Jednotného národního výboru v Českých Budějovicích, kde vykonával nejen správu města, ale celého okresu. Po jeho zániku působil Vařil v letech 1954-1960 jako předseda Okresního národního výboru v Českých Budějovicích. Ve Vařilově době se začalo s rozsáhlými úpravami Senovážného náměstí (bourání Rybní ulice), pokračovala bytová výstavba a v někdejších masných krámech byla otevřena známá restaurace. Připojením devíti okolních obcí vznikly „Velké Budějovice“ (1952).

František Piloušek

předseda městského národního výboru: 1954–1957

Funkcionář veřejné správy, začátkem padesátých let místopředseda jednotného národního výboru, člen rady a od roku 1954 předseda městského národního výboru. Za Pilouškovo úřadování byl dokončen stadion na Dlouhé louce, rozšířen objekt divadla a projektovala se stavba zcela nové divadelní budovy. Vznikl plán na úpravu budějovické Stromovky a skončila architektonická soutěž na nové řešení Senovážného náměstí.

František Mládek (22. září 1922 Planá nad Lužnicí)

předseda městského národního výboru: 1957–1960

Původním povoláním frézař v Kovosvitu v Sezimově Ústí. Po přeškolení se v roce 1952 stal ředitelem budějovické pobočky Státní banky československé. Z bankovních služeb byl uvolněn, aby mohl vykonávat funkci předsedy národního výboru. Během Mládkova poměrně krátkého funkčního období začala likvidace zástavby Starého města, kde mělo vyrůst nové sídliště. V Suchém Vrbném vzniklo kino Mír a ve Čtyřech Dvorech byly zahájeny práce na úpravě výstaviště, kde se v srpnu 1960 konala první zemědělská výstava (pozdější Země živitelka).

Bedřich Drajer (16. července 1907 Dobrkov u Trhových Svinů – 19. června 1982 Kobylnice, obec Lipno nad Vltavou)

předseda městského národního výboru: 1960–1971

Původním povoláním zedník. Od roku 1945 zastával různé funkce v komunistické straně a veřejné správě, byl tajemníkem okresního výboru strany, předsedou Okresního národního výboru v Kaplici a místopředsedou krajského národního výboru. Za Drajerova působení v čele budějovické městské samosprávy došlo k rozsáhlé likvidaci historických předměstí a začala výstavba panelových sídlišť. Vznikla také zimní plovárna na Sokolském ostrově, ve Čtyřech Dvorech byly postaveny první objekty vysokoškolského areálu a u Nového Vráta továrna Škoda.

Josef Michl (20. srpna 1914 Vrcov – 7. nebo 10. dubna 1978 České Budějovice)

předseda městského národního výboru: 1971–1976

Původním povoláním krejčí. Pozdější komunistický funkcionář a nositel několika vyznamenání. Zasedal v krajském výboru strany a krajském národním výboru. Než se dostal do čela městské samosprávy, byl předsedou krajského výboru Svazu výrobních družstev. Za Michlova úřadování vzniklo několik nových škol, začala vyrůstat velká sídliště ve Čtyřech Dvorech a Poliklinika Jih. Postaveno bylo také muzeum dělnického hnutí, jehož budova dnes slouží vědecké knihovně.

JUDr. Miloslav Vacek (9. srpna 1929 Vrbovka, okres Velký Krtíš – 2. srpna 2012 Prachatice)

předseda městského národního výboru: 1976–1989

Původně pracoval jako účetní, pak tajemník Okresního výboru SČSP ve Strakonicích, vedoucí odboru pracovních sil Městského a předseda komise obchodu Okresního národního výboru v Českých Budějovicích. Po studiu práv se stal tajemníkem Okresního národního výboru v Prachaticích. Do čela budějovické samosprávy byl zvolen v roce 1976, z funkce předsedy odstoupil 14. prosince 1989. Za Vackova úřadování vyrostl například hotel Gomel, obchodní dům Prior, nová pošta u Družby, autobusové nádraží a proběhla rekonstrukce Černé věže. Počet obyvatel města dosáhl devadesáti tisíc (1980).

RNDr. Mojmír Prokop (15. dubna 1928 Krušovice, okres Rakovník)

předseda městského národního výboru: 1990

Povoláním meteorolog, vědecký pracovník ČSAV a vysokoškolský pedagog. V Českých Budějovicích působil na Vysoké škole zemědělské, odkud musel v sedmdesátých letech odejít. Pracoval potom v Praze a vykonával meteorologickou službu na hosínském letišti. Po 17. listopadu 1989 se stal mluvčím budějovického Občanského fóra a prvním nekomunistickým předsedou národního výboru. Činný byl rovněž ve skautském hnutí jako předseda krajské rady Junáka.

Ing. Jaromír Talíř (9. srpna 1950 Český Krumlov)

primátor: 1990–1994

Absolvent Českého vysokého učení technického v Praze pracoval v českobudějovickém Stavoprojektu. V roce 1990 vstoupil do Československé strany lidové a v letech 1990-1994 stál v čele jihočeské metropole jako primátor. V roce 1995 se stal náměstkem ministra kultury ČR a o rok později zastával post ministra kultury České republiky. Od roku 1996 byl poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kde také aktivně pracoval v mnoha funkcích, například jako předseda Poslaneckého klubu KDU-ČSL, člen Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, předseda Podvýboru pro mediální legislativu a Stálé komise pro sdělovací prostředky.

Ing. Miroslav Beneš (5. dubna 1956 Strakonice)

primátor: 1994–1998

Po studiu na gymnáziu absolvoval Jadernou a fyzikálně inženýrskou fakultu v Praze. Nejprve pracoval jako projektant, později jako dělník, vrtař a kopáč. Teprve v roce 1986 se mohl věnovat oboru, který vystudoval, a nastoupil do JE Temelín. Po roce 1989 absolvoval zahraniční kurzy a studijní programy v Japonsku a USA. Funkci primátora Českých Budějovic zastával ve volebním období 1994–1998. V roce 1998 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kde vedl Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Poslancem byl opětovně zvolen v červnu 2002 a na podzim roku 2004 se stal členem a předsedou Stálé delegace do Parlamentního shromáždění Rady Evropy. V ODS kromě předsednictví regionu či oblasti zastával i funkci místopředsedy.

doc. RNDr. Miroslav Tetter, CSc. (3. dubna 1938 Vsetín – 11. srpna 2021 České Budějovice)

primátor: 1998–2006 a 2010

Absolvent Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, obor botanika. Třicet devět let působil na Zemědělské fakultě (dříve VŠZ) Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Byl vedoucí katedry a před uvolněním pro výkon funkce na českobudějovické radnici byl prorektorem Jihočeské univerzity. V komunálních volbách v roce 1990 kandidoval za KAN, stal se zastupitelem a současně členem rady města. V roce 1992 byl zvolen náměstkem primátora pro oblast školství, zdravotnictví a sociálních věcí. Ve volbách v roce 1994 byl opět zvolen náměstkem primátora. Do funkce primátora statutárního města České Budějovice byl zvolen v roce 1998. Vykonával ji do řádných voleb v roce 2006 a znovu také od 24. června do 23. listopadu 2010. Od roku 1994 byl členem KDU-ČSL.

Mgr. Juraj Thoma (19. února 1969 Nitra)

primátor: 2006–2010 a 2010–2014

Vystudoval obor archeologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se specializací na raný středověk. V letech 1992 až 1995 působil v Památkovém ústavu v Českých Budějovicích a od roku 1995 v Jihočeském muzeu. V roce 1998 byl zvolen do zastupitelstva města České Budějovice (za ODS), v letech 2002 až 2006 byl prvním náměstkem primátora a v roce 2006 byl zvolen primátorem města. Funkci vykonával do 17. června 2010, kdy jej zastupitelé většinou jednoho hlasu odvolali. Po vítězství v komunálních volbách, ve kterých kandidoval jako lídr nově vzniknuvšího hnutí Občané pro Budějovice, se 23. listopadu 2010 znovu stal primátorem města.

Ing. Jiří Svoboda (24. listopadu 1959 Pardubice)

primátor: 2014–2018 a 2018–2022

Vystudoval Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni. Následně v letech 1984 až 1989 pracoval jako operátor reaktoru v ČEZu. U stejného zaměstnavatele pak do roku 1993 působil jako vedoucí odboru PR a tiskový mluvčí Jaderné elektrárny Temelín. V roce 1993 nastoupil do Českého rozhlasu, kde zastával různé řídící funkce od vedoucího komerčního odboru až po ředitele úseku komunikace. V roce 1999 se stal marketingovým ředitelem BVV Brno. V letech 2000 až 2003 pracoval jako obchodní náměstek v brněnské akciové společnosti OHL ŽS. Dne 30. dubna 2003 jej Rada Českého rozhlasu jmenovala ředitelem Českého rozhlasu v Českých Budějovicích. Od 1. dubna 2013 do 30. června 2014 pak zastával pozici náměstka generálního ředitele ČRo pro strategický rozvoj. Od 1. července 2014 do podzimu 2014 působil jako mediální poradce.

V komunálních volbách na podzim 2014 byl zvolen do zastupitelstva města České Budějovice jako nestraník za hnutí ANO a následně se stal primátorem. Primátorem statutárního města České Budějovice byl od 21. listopadu 2014 do 29. června 2015, zastupitelstvem byl znovuzvolen 21. září 2015. Po komunálních volbách v roce 2018 byl 15. listopadu 2018 opět zvolen primátorem města.