DENISA LEHOCKÁ - DÍTĚ

12.5. - 14.6.2015

Vernisáž: úterý 12.5.2015 v 18:00 hod.

Kurátor: Michal Škoda

Galerie současného umění a architektury / Dům umění města České Budějovice

Hlavním rysem tvorby Denisy Lehocké je vizuální transformace. Vytváří prostorové koláže, kdy se zabývá nejen daným prostorem, ale dá se říci, že prostor rovněž zobrazuje a do jisté míry i vytváří. Jedná se o velice osobité a těžko zařaditelné dílo, s využitím široké škály prostředků (malby, kresby, plastiky, objektu, nalezených předmětů i architektury). Své realizace nenahlíží jako „instalace“, nýbrž jako již zmíněné „ prostorové koláže“, jejichž prostřednictvím nám předkládá jistý obraz lidské existence.

Denisa Lehocká (1971) studovala v letech 1990 – 96 v atelierech Daniela Fischera a Rudolfa Sikory na bratislavské VŠVU. Na uměleckou scénu vstoupila v 90. letech a ač se již od počátku zařadila k nejzajímavějším a nejoriginálnějším slovenským umělcům, zájem o její dílo se stal aktivnějším více z mezinárodního, než domácího hlediska. Má za sebou velkou řadu výstav (např. New York, Benátky, Soul, Basilej, Vídeň, Neapol, Marseille, Karlsruhe, Graz, Praha, Brno …). Z výstav na domácí půdě nutno zmínit bratislavský Tranzit (2010) a mimořádně zdařilou prezentaci, kterou připravily A.Kusá a M.Mitášová ve Slovenské národní galerii, také v Bratislavě (2012). Renomovaná německá kurátorka Ruth Noack, k této výstavě mimo jiné uvedla: “Denisa se ve své tvorbě snaží co nejdéle odkládat smysl. Pokouší se věci uchopit dříve, než do nich zatne své drápy význam. Myslím, že účelem toho je umožnit, aby se objevily nové významy, takové, které mohou překvapit dokonce i ji samotnou“.

Velice důležitým momentem v práci Denisy Lehocké jsou vztahy – rodina, partnerství, dvojice, počátek a zánik, život, smrt, proměna, vzor a vzdor, svoboda a řád, stereotyp i rituál. Jednoduché, avšak důležité momenty, náměty a témata. Jedná se o díla se silným autobiografickým základem, která však „subjektivitu“ přesahují a lze je nahlížet rovněž v obecnější rovině.

Do svých realizací integruje vše, co ji zajímá, a pomocí rozličných médií, materiálů a předmětů vytváří své prostorové koláže, které nás zavádějí do poetického prostředí odrážející křehkost naší existence.

Různorodost forem a věcí, stejně jako malby a kresby nahrazují slova, kterými k nám autorka promlouvá a lze hovořit o stopách v její paměti, kterými s jistou dávkou hravosti, zaplňuje místa v přítomnosti.

Přes rozličnost prostředků, které Denisa Lehocká ve svém díle používá, včetně nalezených materiálů je jedním ze „základních kamenů“ její tvorby kresba. Nejen jako samostatná část, či v sérii a cyklech, ale i v podobě kreslených alb a deníků, které se rovněž objevují v rámci jejích výstavních aktivit. Kresba, lehce gestická, s přítomností křehkosti a intimity, poodhaluje „ženský“ rukopis, jenž je základem autorčina osobitého projevu.

Jako v řadě předešlých výstav, tak i v této českobudějovické se nejedná o výstavu, která by byla sestavena „pouze“ z atelierové tvorby – každodenních autorčiných záznamů – nekonečného deníku. Ocitáme se v prostředí – živém organismu, kde autorka po dobu několika dnů osobně vytvářela svoji prostorovou koláž, jejíž prostřednictvím nás zavádí do příběhu o tom, co žije, a kde se nachází. Do světa plného nejen tužeb a snů, do prostoru mlčícího napětí. Stěžejním tématem je zde DÍTĚ. Autorka otevírá otázky, postavené na analýze a základních principech vztahujících se k dítěti, jako tvoru – stvoření, ale i z pohledu samotné tvorby, produktivní činnosti, kdy vzniká „něco“ nového.

Denisa Lehocká, Dítě (detail), 2015, foto Boleslav Boška, 2015

foto: Jan Mahr