Část třicátá třetí

 

Jižní Čechy, kraj rybníků, mlh na blatech a šumavských hvozdů, nejdou dost dobře dohromady s doly, těžbou rud a mincovnou. A přece tomu bylo tak a právě České Budějovice se mohou pochlubit po stránce poměrně bohatou tradicí.

Pásmo kopců, oddělujících Budějovickou pánev od Třeboňské, bylo bohaté stříbrnou rudou. První písemná zmínka o něm je z r. 1385. Václav IV. tehdy vydal povolení, že Václav Klaric smí po dva roky prodávat stříbrnou rudu z dolu Monstrance. Lze s jistotou říci, že tato těžba dlouho netrvala; horníci ve 14. století nemohli zvládnout problémy, které nemálo potrápily jejich pokračovatele v 16. století. V r. 1470 zde sice pracovala mincovna, ale ta nerazila mince z důlního stříbra, nýbrž z přetavených starších mincí.

Teprve po r. 1520 se objevují zprávy o těžbě stříbra v okolí města a rychle jich přibývá. Postupně vyrostla celá řada dolů a území zhruba od Libniče po Srubec a Nedabyle bylo provrtáno množstvím šachet. Většinou se jednalo o malé doly, existovaly však i šachty, v nichž drahý kov těžila řada horníků a které šly do hloubky kolem 300 m. Z těchto nejvýznamnějších jmenujme třeba šachty Abraham, Orel, Tři králové, Vůle Boží atd. Jejich výnosy byly zpočátku velice slibné.

CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží. České Budějovice: Actys, 1992.

http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/razba-minci

Foto zdroj: CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží. České Budějovice: Actys, 1992.