Část třicátá šestá

 

Viditelným znamením bohatství města se však stala především Černá věž, stavba, která je jedním z neodmyslitelných symbolů města. O její stavbě se rozhodlo nejpozději v r. 1547. Měla to být jednak zvonice, jednak strážní věž a měla být i náležitě reprezentativní. Místo bylo vybráno u chrámu sv. Mikuláše, kde stála kulatá věž.

Stavba byla zahájena slavnostním položením základního kamene 20. června 1549. Její stavitel Ital Spatio (zde zvaný Spatz) stál před nesnadným úkolem. Postavit tak vysokou a těžkou stavbu na tak nevhodném podloží nebylo jednoduché. Proto musel nejprve zpevnit podloží mohutnými dubovými piloty a snad i kamennou drtí a teprve potom mohl začít stavět. Postup stavby nám dokumentují čtyři původní letopočty vtesané do zdiva stavby v jejích dolních partiích. Na stavbě se vystřídali tři stavitelé – po Spatiovi přišel mistr Lorenc, stavbu dokončil Vincenc Vogarel. Stavba trvala dokončena v r. 1577. Měděný plech na kupoli dodal Thomas Bock z Pirny. 30. května 1577 pozlatil zdejší zlatník Bonifác Riedel makovici věže (spotřeboval na to 72 dukátů). Makovice pak byla zvednuta a upevněna na věž, na které bylo už v r. 1576 vybudováno obydlí pro věžného.

Už od r. 1573 visely na věži zvony Bumerin a Marta. Oba jsou starší než Černá věž. Martu odlil v r. 1506 pražský zvonař Bartoloměj, Bumerin, který je o rok mladší, je dílem zdejšího puškaře a kováře Mikuláše.

Celkové náklady na stavbu odhadl R. Huyer na 9560 kop grošů míšeňských, kromě darů zdejších měšťanů. Věž neměla zpočátku žádný zvláštní název, říkalo se jí prostě „věž“ nebo „městská věž“. Nynější název vznikl až po velkém požáru města v r. 1641.

Zbývaly ještě hodiny. Pořídil je v letech 1602-1606 třeboňský mistr Donát Černčanský, ciferníky maloval krumlovský malíř Bartoloměj Jelínek. Na severní a jižní straně věže to byly ciferníky staršího typu, rozdělené na 24 hodin, na východní a západní straně ciferníky po 12 hodinách. To však už byla jen vnější vylepšení; svou funkci zvonice a pozorovatelny už věž v té době dávno plnila.

Prozatím byly připomínány jen stavby veřejné. V 16. století se však výrazně změnil i vzhled soukromých měšťanských domů. Z města mizí vysoké gotické štíty. Fasády renesančních domů oživují tzv. psaníčka nebo sgrafita. Mnoho renesančního staveb bylo v našem městě v pozdějších staletích zbouráno nebo přestavěno.

CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží. České Budějovice: Actys, 1992.

Foto zdroj: http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/cerna-vez