Část třicátá druhá

 

České Budějovice byly v první polovině 16. století hospodářsky i politicky silným městem, pilířem královské moci v této části Čech. Podle Z. Wintra měly v r. 1567 430 domů, v nichž žilo na 4000 obyvatel. Větší počet domů mohly v oné době vykázat jen Kutná Hora, Žatec, Tábor, Chrudim, Klatovy a samozřejmě Praha.

Jen České Budějovice mohly být - a také byly – hospodářským a politickým konkurentem Rožmberků. O vzájemné spory nebyla nouze. Např. v r. 1546 zakázal rožmberský správce Ungnad Budějovickým vozit dříví z Hlubocka. V r. 1549 zakázali poručníci Viléma a Petra Voka rožmberským poddaným, aby prodávali Budějovickým dobytek. Rovněž tak si od nich nesměli brát pivo. Rožmberkové vedli v rybníkářství, Budějovičtí zase měli monopol na dovoz soli.

Větší problémy byly s dopravou silniční. Ve středověku se vlastně o silnicích ani nedá hovořit. Lidská sídla spojovaly vyjeté cesty bez tvrdého podkladu, které byly jen na bažinatých místech zpevňovány poleny. Jejich údržba byla povinností svobodných obyvatel; za to měli právo vybírat při cestách mýto. Přes ustavičné stížnosti na velmi špatnou kvalitu cest se mnoho nezměnilo a naše země se pořádných silnic dočkaly až v 18. století. Přes všechny obtíže a nebezpečí byly hlavně významnější cesty dost frekventované. Kromě různých pocestných, kupců, příp. i vojska byla po nich dopravována už v 16. století i pošta. Už v r. 1526 bylo navázáno spojení mezi Vídní a Prahou. Naše město leželo na trase Praha – Jesenice – Nespeky – Votice – Tábor – Soběslav – Veselí – Č. Budějovice – Kaplice – Linec (s pokračováním na Innsbruck nebo na Benátky). Doprava pošty z Lince do Prahy trvala jízdnímu poslu tři až čtyři dny.

CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží. České Budějovice: Actys, 1992.

http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/posta

Foto zdroj: http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/doprava