Část šestnáctá

 

Nově založené město mělo význam nejen strategický, ale také hospodářský, který stoupal s rozvojem města. České Budějovice se brzy vyvinuly v důležité středisko obchodu v jižních Čechách. Zasloužil se o to do značné míry Karel IV., který privilegiem z 4. 5. 1351 dal městu právo skladu. V praxi to znamenalo, že každý cizí obchodník jedoucí přes České Budějovice musel na tři dny vyložit zde své zboží k prodeji. A obejít město, vyhnout se mu, nebylo možné: České Budějovice představovaly povinnou zastávku jak pro obchodníky jedoucí z jižních Rakous, z Bavorska či z Moravy, tak pro pražské obchodníky jedoucí do jižních Čech.

Na městských trzích bývalo rušno. Konaly se zde jednak menší trhy týdenní – dnes jako ve středověku každý čtvrtek a sobotu, což je nepochybně nejstarší budějovická tradice. Kromě nich se však ještě konaly bohaté trhy výroční. Od 14. století měly české Budějovice právo uspořádat jeden výroční trh do roka. Tento letní trh, který městu povolil opět Karel IV., trval až 14 dní. Na tyto trhy sem přijížděli obchodníci zdaleka. Z Polabí sem bylo vozeno žito, z českomoravského pomezí pšenice, z Rakous železo, olej a víno. A především sůl.

Do jižních Čech proudila sůl jednak z Bavor přes Prachatice, jednak ze Solné komory. České Budějovice získaly v rámci jižních Čech monopol na dovoz a sklad soli z Gmundenu. Skladiště soli je v našem městě připomínáno už k r. 1340. Sůl sem putovala v bečkách o obsahu přibližně 70 kg (tzv. prostice). Velice slušný zisk, který z tohoto obchodu plynul, vyvolával početné spory s ostatními jihočeskými městy a hlavně s Rožmberky. Ještě za třicetileté války byly České Budějovice málem „na válečné noze“ s Třeboní právě kvůli soli.

CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží. České Budějovice: Actys, 1992.

http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/obchod-soli

Foto zdroj: http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/trhy