Část šedesátá třetí

 

Konec 19. a počátek 20. století se výrazně zapsaly do tváře města, i když ne vždy šťastně. Z města mizely památky historie, pro které neměla podnikatelská éra mnoho pochopení. Z prostranství mezi dnešní budovou Jihočeského muzea, starou divadelní budovou a školou v ul. J. V. Jirsíka zmizela věž Manda. Úplně zbytečně byla zbourána západní část hradeb.

Před horšími zásahy zachránil město Klub za staré Budějovice. Tento spolek, který byl vlastně odbočkou Klubu za starou Prahu, byl založen v r. 1913. Jeho vůdčí osobností byl malíř Adolf Träger. Díky jeho energii a úsilí ostatních členů Klubu byly zachráněny Masné krámy, podloubí v České ulici a řada dalších objektů.

Vyrůstaly i nové objekty. V letech 1898-1901 byla postavena budova městského muzea, v letech 1901-1902 vyrostla budova Jč KNV a vzápětí nato i budova soudu. Rostly i nové školní a tovární budovy. V ulici U Černé věže vyrostl obchodní dům L. Hájíčka. V březnu 1914 byla otevřena nová veřejná nemocnice. Za městem vyrostl nový hřbitov, zvaný podle kaple U Otýlie.

Vzhled města změnilo i nové, elektrické osvětlení. V našem městě bylo zavedeno poměrně pozdě. Vzhledem k tomu, že plyn byl spolehlivý a levný, byla až počátkem tohoto století podepsána smlouva s Akciovou elektrárenskou společností ve Vídni o vybudování elektrárny, pouličního osvětlení a pouliční elektrické dráhy.

Elektrické světlo zazářilo v našem městě poprvé 2. prosince 1908. Počínaje tímto dnem zde tedy byly hned tři druhy osvětlení: elektrické (na náměstí, na nádraží a před ním), plynové (v ostatních ulicích) a petrolejové (hlavně na výpadovkách a v odlehlejších částech města). Elektřiny se začalo užívat ke svícení i v továrnách. Prvenství v našem městě měla Hardtmuthova továrna.

S elektrifikací města přišla i městská hromadná doprava. 2. prosince 1908 začala jezdit tramvaj od zdejšího nového nádraží k náměstí, pravidelný provoz byl zahájen až v r. 1909. V témž roce 1909 byla v našem městě zavedena i dosud téměř nevídaná novinka – trolejbus. Hovoříme-li o dopravě, je třeba připomenout i počátky autobusové dopravy, spojující České Budějovice s okolím. První autobusová linka spojila v r. 1911 naše město s Lišovem.

Dále pokračovala i doprava po vodě. Jednalo se ovšem o dopravu nákladní, v níž hlavní podíl měla voroplavba.

Rozvoj dopravy si vyžádal i zlepšení povrchu ulic ve městě. Některé ulice dosud postrádaly dlažbu: Např. Rudolfovská třída se dláždila až v r. 1914.

Jak se měnila tvář města, měnil se i život v něm. Jeho rytmus se zrychloval. Na počátku 20. století měly České Budějovice ještě ponocného (jménem Racek), r. 1903 zemřel poslední zdejší veřejný bubeník Josef Schmidtmayer, který vybubnovával rozhodnutí městských úřadů. V té době se už ve městě objevovaly první automobily. Pokrok se nedal zastavit.

CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží. České Budějovice: Actys, 1992.

Foto zdroj: http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/mestska-hromadna-doprava