Část šedesátá šestá

 

Bouřlivý podzim 1918 dal pozapomenout na to, že se nakupilo množství problémů, naléhavě volajících po řešení. Hospodářská situace katastrofální, měna rozvrácená, španělská chřipka na postupu. Obětí přibývalo. Vojáci z front se vraceli domů. Vlaky i nádraží byly přeplněné. Zdejší členky Sokola rozdávaly na nádraží kávu nebo polévku (za noc až 5000 porcí).

5. listopadu se v našem městě zastavila česká delegace z mírových jednání v Paříži. Na radnici je za město přivítal Dr. A. Zátka.

O tři dny později bylo vzpomenuto výročí bitvy na Bílé hoře. Velké shromáždění vyslechlo na náměstí projev a bylo svědkem slavnostního spuštění dvojhlavého orla z radniční věže. Náměstí už tehdy neneslo jméno Františka Josefa I., ale jmenovalo se náměstí Svobody. Brzy pak došlo i na německé názvy ulic. Další shromáždění lidu vyvolala zpráva o sesazení Habsburků.

Část Němců v pohraničí se pokusila o odtržení a připojení k Rakousku. Podle jejich představ se České Budějovice měly stát centrem tzv. Šumavské župy (Böhmerwaldgau). Ztrátě pohraničí bylo třeba zabránit, proto v listopadu zakročilo naše vojsko. Českobudějovická posádka byla vyslána do Prachatic a do Volar.

Jak se chovali v této době českobudějovičtí Němci? Zatímco např. v Českém Krumlově byly strhávány české prapory a místním Čechům bylo vyhrožováno, v našem městě byl až na nepatrné výjimky klid. (Jednou z nich byl Němec, který na svého psa volal „Wilson“. Byl za to vyválen v blátě.) Naprostá většina zdejších Němců se chovala klidně, spíše zdůrazňovala spolupráci a očividně byli rádi, že to s nimi nedopadlo hůře.

20. prosince uvítaly České Budějovice T. G. Masaryka, vracejícího se ze zahraničí do vlasti. Nastal velký příliv dětí do českých škol. Především ale bylo třeba zlepšit hospodářskou situaci.  Jednak v řadě průmyslových podniků došlo za války k výraznému poklesu výroby (to platilo např. pro zdejší pivovary nebo pro Fürthovu čokoládovnu), jednak zdejší průmysl utrpěl nepříjemnou ztrátu trhů hlavně v Rakousku.

Po několikaměsíčním klidu vypukly v listopadu 1920 v našem městě protiněmecké bouře. Češi si vynutili vstup do Německého domu, do redakce zdejších německých listů a do domu německého poslance L. Kaisera v Novohradské ulici.

11. prosince přestaly jezdit tramvaje a vzápětí vstoupili do stávky dělníci v elektrárně, v Gellertově papírně a v Hardtmuthově továrně. Ještě v prosinci 1920 se sešli ještě zdejší čeští i němečtí sociální demokraté. Konstatovali neúspěch generální stávky a nutnost vzniku skutečně revoluční stran. Tou se měla stát KSČ.

V r. 1921 se ještě dost stávkovalo. S tím, jak byla postupně překonána poválečná krize a jak se začala zlepšovat hospodářská situace, utichlo sociální vření, jako utichly národnostní spory.

CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží. České Budějovice: Actys, 1992.