Část šedesátá sedmá

 

V r. 1921 dosáhl obecní schodek výše 11 milionů. K jeho krytí byly zvýšeny daně a zavedeny některé nové, např. z koberců, z obrazů – originálů, ale také ze sklepních otvorů v chodníku. Přesto zůstávalo obecní hospodaření ztrátové (kromě lesního a rybničního).

I když nejtěžší období poválečné krize bylo už překonáno, stále ještě byla situace složitá. Ještě v r. 1922 zanikla v našem městě řada malých podniků. Navíc se ukazovalo, že životní podmínky jihočeských dělníků jsou zhruba o 10% horší než jinde. Důsledkem bylo pokračující dál a z Čech jím byl nejvíce postižen právě jih.

Zato se začala zjednodušovat národnostní situace. Z přibližně 43 tisíc obyvatel, kteří zde žili v r. 1921, bylo cca 35.500 Čechů a 7.500 Němců. Obecní zastupitelstvo se proto usneslo, že bude úřadovat pouze česky. Zatímco v jiných částech Čech byly vztahy mezi Čechy a Němci napjaté, v našem městě se v r. 1922 dohodly české strany s německými na společné oslavě 4. výročí samostatnosti.

Po první světové válce výrazně ubylo žáků zdejších německých škol, české praskaly ve švech. České Budějovice byly městem škol: Ve dvacátých letech zde bylo 14 středních škol, dvě klasická gymnázia i dvě reálná.

Nejen školství, ale i kultura se po první světové válce rozvíjela rychleji. Vznikla řada spolků a sdružení. Rovněž ještě za války se ustavila literární společnost Jihočeská Theléma. Brzy po válce vzniklo Sdružení jihočeských výtvarníků. Koncem 20. let se ustavila Vlastivědná společnost jihočeská. Zásluhou jejích členů zde byla založena botanická zahrada. K světu se měly i vědy přírodní a technické.

Ze starších spolků pokračoval v činnosti Budivoj. V říjnu 1918 se vedle něho ustavilo Sdružení českobudějovického studentstva. Jeho členové mj. obnovili také oslavy Majáles.

Některé zdejší kulturní instituce převzalo do správy město. To byl případ knihovny. V r. 1921 přešlo do správy města i muzeum.

Horší byla situace v divadle. V lednu 1919 se ustavilo družstvo, které mělo pečovat o provoz českého divadla a postavit novou divadelní budovu. Základní kámen už byl položen, nakonec však došlo jen k úpravám staré budovy.

Vedle kultury se o slovo hlásil i sport. Po válce rychle vyrůstaly tělocvičné jednoty (např. Dělnická tělocvičná jednota), vznikla i řada dalších sportovních organizací (např. fotbalový klub S. K. České Budějovice, S. K. Viktorie, S. K. Slovan, S. K. Meteor). Sportovní kluby měly také atletika, tenis, hokej apod. Hned na počátku 20. let vznikl při SK ČB plavecký oddíl.  V r. 1923 uspořádal první veřejný plavecký závod na trati dlouhé 1 km. Z dalších organizací připomeňme ještě Jihočeský autoklub a Aeroklub, který ve 30. letech vybudoval letiště v Plané. Největší sportovní organizací zůstával Sokol – vlastnil i plovárnu.

O zdraví zdejších obyvatel pečoval nejen sport, ale především zdravotnictví. K poměrně nové nemocnici přibylo moderní sanatorium v ulici U Tří lvů. V dubnu 1925 bylo otevřeno zdejší krematorium.

Ve dvacátých letech se ve městě dost stavělo. V letech 1927-30 byla postavena kavárna Savoy a přilehlý blok. Z významnějších staveb připomeňme ještě kostel církve československé na Palackého náměstí z r. 1924. Vyrostly tzv. gážistické domy na Pražském předměstí a v Havlíčkově kolonii.

V této době byla také provedena regulace Vltavy od papírny až k Voříškovu dvoru. Na Sokolském ostrově vyrostla stavba hydroelektrárny.

Město také hledělo na svůj vzhled. Koncem 20. let byl upraven Háječek a vybudován tam hudební pavilon. Vzhled města také ozdobilo několik pomníků. V září 1926 byl slavnostně odhalen pomník J. V. Jirsíka.

CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží. České Budějovice: Actys, 1992.

http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/sokol