Část šedesátá pátá

 

Hned v lednu 1918 se v našem městě konala generální stávka a manifestace pracujících. Proběhla 23. ledna a byla ve znamení dvou základních požadavků – skončení války a práva národů na sebeurčení. K bídě se připojil také nedostatek paliva. O dřevo byla taková nouze, že docházelo k jeho krádežím. Ještě hůře bylo s uhlím. V mrazech lidé čekali až sedm týdnů na uhlí. Ve školách se prodlužovaly prázdniny, pro nedostatek uhlí byla drasticky omezena osobní železniční přeprava.

Z jara byly dále sníženy příděly potravin. Hojně kvetl černý trh. Vážnost doby uznávaly i úřady, a proto zakázaly taneční zábavy. Divadlo hrát smělo. O jeho představení byl za války malý zájem, zato když zde 1. dubna 1918 byla hrána Tylova Fidlovačka, bylo divadlo plné. Píseň Kde domov můj zpívali všichni vestoje s herci a vynutili si opakování.

V novinách se začaly objevovat články konstatující, že se přiblížil čas, aby český národ dosáhl práva na sebeurčení, práva na samostatný stát. V obdobném duchu zde 14. dubna promluvil poslanec Ant. Kalina na veřejné schůzi v Besedě.

Ve městě znovu vypukly stávky, největší v továrně na tabák. V září se České Budějovice octly úplně bez masa. Do Čech pronikla tzv. španělská chřipka. V září se epidemie začala rychle šířit i po jižních Čechách. Úmrtnost byla poměrně vysoká, projevil se také nedostatek lékařů a léků.

Vleklá válka s sebou přinášela i další problémy – např. pokles porodnosti a naopak vzestup kriminality. Za rok 1917 se v našem městě narodilo jen 450 dětí a bylo uzavřeno jen 211 sňatků, zato zemřelo více než 1000 lidí. Značně stouply počty zajištěných a odsouzených, přičemž většinu trestných činů tvořily krádeže.

CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží. České Budějovice: Actys, 1992.