Část padesátá pátá

 

Vývoj se nedal zastavit a nedalo se zrušit všechno, co si lid v r. 1848 vybojoval. To hlavní zůstalo: Zrušení roboty (byť za náhradu šlechtě) nešlo odvolat. České Budějovice tím pádem přestaly být feudální vrchností a zaniklo jejich panství. Zůstaly však sídlem kraje, dokonce značně zvětšeného. Při reorganizaci v r. 1849 byl k našemu kraji připojen celý bývalý kraj Táborský a části kraje Prácheňského, Čáslavského a Kouřimského. Nový kraj vynikal rozlohou, méně už lidnatostí a ještě méně hospodářskou vyspělostí. V našem městě se usídlily i reorganizované úřady – Krajský soud, Krajský stavební úřad, Okresní hejtmanství, Okresní soud atd.

Zrušení roboty mělo za následek větší pohyb bývalých poddaných, kterým už nic nebránilo v tom, aby se mohli stěhovat do měst. Tam pak došlo k rychlému růstu počtu obyvatel. Příliv venkovského obyvatelstva měl za následek další počešťování našeho města. Němci sice stále ještě představovali většinu, ale s Čechy už bylo třeba počítat. Např. z 320 studentů zdejšího gymnázia se v r. 1852 hlásilo 193 k české národnosti.

Za Bachova absolutismu v 50. letech byl každý trochu svobodomyslnější projev brutálně potlačen.

Ještě jeden velikán navštívil v 50. letech naše město. Byl to Josef Kajetán Tyl, který byl tehdy režisérem u Zöllnerovy divadelní společnosti. V r. 1853 zde ředitel Bielcziczki zřídil letní divadlo čili arénu. Stála na Mariánském náměstí, hrálo se v ní však jen krátce. Za Bachova absolutismu bylo všechno české, vlastenecké a pokrokové zakazováno a pronásledováno.

I v této nelehké době se však alespoň rozvíjely obchod a výroba. V našem městě měl o to zásluhy hlavně Vojtěch Lanna. Rozvoj hospodaření vyžadoval peníze. Proto už v r. 1856 byla založena Městská spořitelna. Zdokonalily se i spoje, a to zřízením telegrafního úřadu. V říjnu 1856 byla dokončena stavba telegrafního vedení z Lince do Prahy přes České Budějovice.

Pozadu nezůstávala ani doprava. Koněspřežka sice stále ještě obstarávala spojení s Lincem, začaly se však už také zvažovat plány na její přestavbu na parní provoz. Pokračovala i plavba po Vltavě. V Lannových loděnicích bylo ještě v r. 1852 postaveno 439 lodí, v r. 1860 bylo vyrobeno 295 lodí. Hlavním přepravovaným zbožím byla sůl z Gmundenu, ale také obilí, tuha atd. Tečku za tímto způsobem dopravy udělalo vybudování železniční tratě z Českých Budějovic do Prahy.

CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží. České Budějovice: Actys, 1992.

http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/obchod-soli

http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/doprava

Foto zdroj: http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/obchod