Část padesátá osmá

 

Ve 2. polovině 19. století se výrazně měnil vzhled našeho města, a to jak centra, tak předměstí. Město se rychle modernizovalo. V r. 1867 padla poslední městská brána (Pražská), brzy na to došlo i na Rybářskou bránu (Fischertor) u kláštera dominikánů a na městské hradby. Na jejich místě se vybudovaly sady. Podle plánu Rudolfa Váchy, schwarzenberského inspektora zahrad, byla v letech 1875-1879 provedena sadová úprava.

Sady se staly ozdobou města. V r. 1879 byl na jejich konci u Kanovnické ulice postaven pomník V. Lanny, o kus dále stála socha bohyně Diany se psem. Dále se zde nacházely tři vodotrysky a pískoviště pro děti. Tehdejší sady se lišily od dnešních ještě tím, že byly obehnány železným plotem s podezdívkou a na noc se zamykaly. Měly také svého hlídače.

Měnilo se i prostranství náměstí 1. máje. Bývalý neupravený močálovitý terén, zalidněný pouze vykřičenou krčmou Süsses Loch, už ovšem nenávratně patřil minulosti. V r. 1863 přibyl k už starší nemocnici tzv. Vyšebrodský dům na rohu Lannovy třídy. Patřil vyšebrodskému klášteru a bydleli v něm řádoví profesoři zdejšího německého gymnázia. K sirotčinci, který založil J. V. Jirsík v r. 1868, přibyl o dvacet let později kostel sv. Karla Boromejského. V místech, kde stával Leninův pomník, byl až do r. 1965 tzv. policajtský dům (přestože rozhodnutí o jeho demolici se datovalo kolem 1900). Náměstí se nazývalo Dobytčí trh a po jeho přeložení Senovážné náměstí. Jeho středem tekla Mlýnská stoka, ve které – jak ukazují staré pohlednice – se cachtaly děti a ženy zde máchaly a bělily prádlo. V místech budovy ROH stál mlýn na zpracování grafitu, z něhož se lisovalo tzv. havraní stříbro.

Minulosti patřil i Krumlovský rybník. První větší stavbou vyrostlou na jeho místě byl židovský kostel – synagoga (v r. 1888). Zmizela i bažinatá louka v místech dnešní Čechovy ulice. Urychleně se rozrůstala předměstí. Na schůzi obecního zastupitelstva, konané 8. června 1875, byly dohodnuty nové názvy ulic. Některé vydržely dodnes (např. Nová nebo Jírovcova ulice).

Na Lineckém předměstí vyrostla budova chudobince a zeměbraneckých kasáren (dnešní vojenská nemocnice), na Vídeňském předměstí k nim přibyly kasárny Františka Josefa I. (u železničního nádraží).

Vzhled města změnilo i nové osvětlení. Petrolejové lampy začal vytlačovat plyn. V r. 1868 byla zřízena městská plynárna. 20. listopadu 1868 se v našem městě rozsvítily první hořáky plynových lamp.

K městu se v této době přibližovaly a postupně začleňovaly bývalé poddanské vsi, které rychle ztrácely svůj původní zemědělský ráz. To platí např. pro Mladé. S rozvojem průmyslu začalo rychle přibývat obyvatel i ve Čtyřech Dvorech.

CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží. České Budějovice: Actys, 1992.

http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/mlynska-stoka

http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/senovazne-namesti

http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/prazske-predmesti

Foto zdroj: http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/parky-a-zahrady