Část padesátá druhá

 

Další rozvoj průmyslu nutně vyžadoval i modernizaci dopravy. A právě v dějinách dopravy má naše město významné jméno, a to nejen v českém, ale i celoevropském měřítku. Právě z českých Budějovic vedla první velká železnice na evropské půdě.

Na počátku byla myšlenka spojení Vltavy s Dunajem. Myšlenka to nebyla nikterak nová: Zabýval se jí už Karel IV. Znovu se objevila až na počátku 19. století. V r. 1807 přišla Česká hydrologická společnost s návrhem na vybudování průplavu z Vltavy do Dunaje. K návrhu zaujal stanovisko tvůrce pražské Techniky, František Josef Gerstner (1756-1832). Prokázal, že spojení obou řek vodní cestou by bylo jednak obtížně proveditelné jednak nerentabilní. Místo toho měl jiný návrh: Spojit jižní Čechy s Podunajím „železnou silnicí“, tedy koněspřežnou železnicí, jaké v té době byly v provozu v Anglii. Tento návrh přednesl Gerstner v Praze v březnu 1808. Díky Napoleonovi mělo lidstvo však v té době jiné starosti, takže realizace projektu musela ještě dlouho čekat.

Teprve v r. 1820 se hrabě Filip Stahl, vedoucí Komerční dvorské kanceláře, obrátil na Gerstnera s požadavkem, aby se ujal provedení svého projektu. Ten s ohledem na svůj věk nepřijal, ale doporučil svého syna Františka Antonína. Ten se vypravil do Anglie, aby se seznámil s tamní železniční dopravou. Na místě poznal její výhody i nevýhody. Tou největší bylo, že pro anglické stavitele bylo téměř neřešitelným problémem překonávání stoupání na trati. Proto se F. A. Gerstner rozhodl pro jiné praktičtější řešení.

Po návratu do vlasti si v prosinci 1823 podal žádost o udělení koncese na stavbu železnice mezi Vltavou a Dunajem. Stát však odmítl stavbu financovat, proto Gerstner mladší postoupil koncesi akciové společnosti, kterou tvořily tři vídeňské velkoobchodní firmy.

Stavební práce byly zahájeny koncem července 1825, a to u Netřebic. Největším problémem zůstávaly ale finance. 7. září 1827 byl zahájen zkušební provoz mezi Českými Budějovicemi a Leopoldschlagem. 1. června 1830 byla trať prodloužena až do Lestu. 1. srpna 1832 byla slavnostně zahájena doprava na trati České Budějovice – Linec a o čtyři roky později byla trať prodloužena až do Gmundenu. První velká železnice na evropské půdě byla v provozu.

Koňka byla od počátku zamýšlena jako ryze komerční podnik. Proto doprava na ní byla zpočátku výhradně nákladní, přičemž většinu nákladu tvořila sůl. Ve srovnání se silniční formanskou dopravou byla koňka výrazně lacinější a rychlejší. Koně jako tahouni se skvěle osvědčili. Za čtyřicet let svého provozu dopravila tisíce cestujících a miliony tun nákladu. Když po ní 12. prosince 1872 projel poslední vlak tažený koňmi, uzavřela se jedna zajímavá a úspěšná kapitola dějin dopravy v jižních Čechách.

CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží. České Budějovice: Actys, 1992.

http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/gerstner-franz-anton

Foto zdroj: http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/konesprezni-zeleznice