Část padesátá

Zrušení nevolnictví mělo za následek, že bývalí nevolníci často opouštěli venkov a stěhovali se do měst. Hledali zde možnost obživy, také však sami do měst něco přinášeli – českou řeč. Od konce 18. až skoro do poloviny 19. století byla pak otevřená otázka: Počeští tito lidé z venkova naše poněmčená města nebo se zde sami poněmčí?

V našem městě byla situace zvláště nesnadná. Zatímco pohraniční městečka se poněmčila méně, v našem městě byla koncem 18. století čeština slýchána, hlavně když spolu mluvili tovaryši, učedníci nebo služky. K tradičním německým rodinám, které zde žily už od středověku, přibyly původně české, poněmčené rodiny. Potomek zdejšího měšťana Krbečka se psal Kerbetscheck, z Měšťáka se stal Mieschtak, z Nováka Nowak atd. Nelze říci, že by to byl výsledek germanizace za vlády Josefa II.; naše město se poněmčilo už mnohem dříve. Svůj vliv na to mohly mít i hospodářské styky s Rakouskem.

Národní obrození mělo v našem městě zpoždění. Zatímco v Praze a v jiných městech vystupují první buditelé už za vlády Josefa II., do českých Budějovic proniká čeština až po r. 1800. Zásluhu o to, že i naše město se začalo národnostně probouzet, měly zdejší školy. V r. 1788 byla stará farní škola přeměněna na dívčí školu a staroměstská na školu triviální. V r. 1790 bylo rozhodnuto zřídit ve městě hlavní školu. Ve městě se začalo učit česky až v r. 1811, kdy sem z Prahy přišel teolog F. Bezděka, který na výzvu biskupa Schaffgotsche přednášel třikrát týdně českou gramatiku.

V té době se České Budějovice mohly honosit i první vysokou školou v jižních Čechách. Bylo to teologické učení, tedy seminář pro budoucí kněze. 4. listopadu 1804 byl slavnostně otevřen v budově bývalého kláštera kapucínů. V témž roce bylo při zdejším piaristickém gymnáziu zřízeno dvouleté filosofické učení. Tento filosofický ústav sídlil nejprve v Krajinské třídě, od r. 1848 v Kněžské ulici.

Do Českých Budějovic také začínaly pronikat české knihy a vznikají i první knihovny. Ke zkulturnění života přispívalo i divadlo, čeština na zdejší jeviště proniká až dosti pozdě. Divadlo provozovali od r. 1762 už studenti zdejšího piaristického gymnázia, r. 1769 jim však hraní bylo zakázáno. Tehdy ale už začaly do našeho města zajíždět i různé divadelní společnosti. V r. 1763 pro ně bylo upraveno skladiště piva. Dosavadní prostory však nevyhovovaly, bylo v letech 1818-19 postaveno nové divadlo, 26. prosince 1819 bylo slavnostně otevřeno.

Pro skromné počátky národního obrození v našem městě měla význam i každá návštěva některé přední české osobnosti (K. H. Máchy, F. Palackého).

CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží. České Budějovice: Actys, 1992.

http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/obyvatelstvo

http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/biskupsky-seminar

http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/divadlo-a-divadelni-zivot

Foto zdroj: http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/cesi-a-nemci