Část dvacátá sedmá
Na sklonku 13. století nastal v Čechách, vyčerpaných řáděním Braniborů a katastrofálním hladomorem, konečně klid a lidé se začali vzpamatovávat z nedávných hrůz. Neobyčejně bohaté zásoby stříbra, při nichž vznikla Kutná Hora, umožnily razit nové, vysoce hodnotné stříbrné mince – pražské groše. Václav II. se v r. 1300 stává králem polským a o rok později přijímá pro svého syna královskou korunu uherskou. Z českého státu, který před dvaceti lety stál na pokraji zkázy, se stává velmi významný středoevropský činitel.
Reakce ze strany Německa na sebe nenechala dlouho čekat. V r. 1304 vtrhl do Čech v čele vojska král Albrecht. Pětadvacetitisícové vojsko se položilo kolem Českých Budějovic, pro pokročilou roční dobu (září) však město nedobývali. Vyčkali zde na příchod posil.
Čtyřleté období zmatků, jež následovalo po násilné smrti posledního Přemyslovce, jak se zdá, České Budějovice přímo nepostihlo. Teprve za dlouhé vlády Jana Lucemburského se naše město opět dostává na scénu dějin. A opět v souvislosti s boji. Král Jan navštívil České Budějovice hned dvakrát a pokaždé při válečné výpravě. Poprvé to bylo na sklonku r. 1317, kdy se pokoušel pokořit Vítkovce, vedené Petrem z Rožmberka a Vilémem z Landštejna. Ti mu hned příštího roku splatili stejným. Petr z Rožmberka napadl České Budějovice a zpustošil jejich vsi v okolí.
Ve 30. letech přibývá zpráv o našem městě. Především v r. 1335 zde byl ještě jako markrabě Karel IV. O rok později přivítaly České Budějovice podruhé a naposled Jana Lucemburského, tentokrát za války o tyrolské a korutanské dědictví.
CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží. České Budějovice: Actys, 1992.
