Část dvacátá druhá

 

Každé město mělo ve středověku zájem, aby jeho opevnění bylo sice nedobytné, ale aby nebylo zbytečně velké. Jednak opevnění města nebylo záležitostí nikterak lacinou a snadnou záležitostí, jednak čím delší hradby, tím více obránců bylo třeba. Vystoupíme-li na Černou věž a uvědomíme-li si velikost středověkých Budějovic, zdá se nám téměř nepochopitelné, jak se několik tisíc lidí mohlo vejít na tak malý prostor. Vždyť ještě v r. 1809 uváděl V. B. Juhn obvod města na „... 4580 kroků, které se urazí za 37 minut.“ Z hlediska obranyschopnosti města to bylo jistě výhodné, ale na druhé straně velké nakupení lidí na malé ploše přinášelo také problémy.

Hrozilo také nebezpečí infekčních nemocí.  Kanalizace neexistovala, přímo ve městě se chovalo domácí zvířectvo. (Při průtrži mračen 14. července 1653 spadlo tolik vody, že se ve městě utopilo několik prasat.) V takovémto prostředí měla ovšem každá nakažlivá nemoc ty nejlepší předpoklady rozvinout se v epidemii. Ve středověku nebylo žádnou zvláštností, že epidemie těžkých chorob vyhubily celá města. Připomeňme katastrofální epidemii „černé smrti“, tedy moru, v západní Evropě kolem r. 1350. Epidemií nezůstaly ušetřeny ani České Budějovice, avšak skutečně katastrofální epidemie zůstalo naše město ušetřeno.

Snad to bylo i tím, že si Budějovičtí vzali k srdci ponaučení krále Vladislava II. Jeho list z 21. listopadu 1482 stojí za ocitování: „Zpraveni jsme, kterak to město naše České Budějovice za předkuov našich i také zprvu za nás zachovalo sě u veliké ozdobě a čistotě, ježto jiní z cizích zemí tudy jezdíce chválu vám mimo jiná města činili. I došlo jest nás, že jste z těch řádouv i starých obyčejuov vystúpili, takže stavení domóv i jiné ozdoby městské velmi šeredně opúštiete a nečistoty ve městě dopúštiete, ježto toho prve nebývalo; protož přikazujemť vám s pilností, abyste všecku obec svolajíce slovem naším jí rozkázali, ať se stavie domy i opravují, a hnoje ve městě ať žádný neklade, ani které nečistoty dopúštějte nám k lehkosti a sobě k hanbě.“

Když hovoříme o hygieně, nebude snad na škodu připomenout, že v 15. století měly České Budějovice troje lázně. Jedny byly vedle tzv. solnice, druhé při brance za radnicí a třetí na konci Kněžské ulice u hradební věže. Majitelkou posledně jmenovaných lázní byla v letech  1438-1443 lázeňská Mandalena. Zřejmě to byla zdejší populární osoba, když po ní dostala jméno vedle stojící věž. Říkalo se jí Manda a stávala až do počátku tohoto století na prostranství mezi Jihočeským muzeem a starým divadlem.

CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží. České Budějovice: Actys, 1992.

http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/epidemie

http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/lazne

http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/manda_1

Foto zdroj: http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/opevneni-města