Část dvacátá čtvrtá

 

Náboženství vůbec hrálo v životě středověké společnosti nesrovnatelně významnější roli než dnes. V našem městě reprezentovali katolickou církev jednak světští kněží – tj. farář od sv. Jana Křtitele na Starém městě a kněží při chrámu sv. Mikuláše – jednak mniši z kláštera dominikánů. Převor Librarius už byl připomínán, dále je znám farář Bušek, který kolem r. 1350 působil u sv. Mikuláše.

Počátky stavby tohoto chrámu sice spadají do počátku výstavby, zdá se však, že pokračovala dost pomalu. Ještě v r. 1297 udělil cařihradský patriarcha Petr odpustky všem, kdo přispějí na jeho stavbu, světlo a další nezbytnosti. Z této zprávy lze vyvodit, že v onom roce chrám sv. Mikuláše sice ještě nebyl dostavěn, ale z větší části už patrně stál. Dostavěný chrám byl – podle názoru V. Denksteina aj. Kuthana – trojlodní a měl dvě věže. Vyplývá to ze zprávy vztahující se k r. 1369m, že totiž sladovník Ulricus založil oltář sv. Petra a Pavla mezi dvěma věžemi. A to je v podstatě vše, co se dá říci o jeho původním vzhledu. Willenberger totiž zachycuje vzhled chrámu až po jeho pozdně gotické přestavbě.

Rovněž klášterní kostel prošel poměrně složitým vývojem, zdá se však, že na samém počátku 14. století už byl prakticky dostavěn. Přes některé pozdější přestavby je nejlépe zachovanou stavbou nově vznikajícího města.

Tento chrám, zasvěcený Obětování Panny Marie, se už ve středověku domohl poměrně velkého ohlasu. Určitě hodně k tomu přispěl obraz P. Marie, který v r. 1410 přinesl z Itálie zdejší kupec Václav. Domněle zázračné účinky obrazu (uzdravování nemocných apod.) získaly nejen obrazu, ale i chrámu popularitu. Nepřekvapí proto, že v tomto chrámu nalezli místo posledního odpočinku nejen převorové kláštera, ale i zdejší zámožní měšťané. Dokonce i šlechtici z okolí zde měli své rodinné hrobky. V r. 1476 zde byl na vlastní přání pohřben i úhlavní nepřítel Jiřího z Poděbrad – Zdeněk ze Šternberka.

Prostí lidé museli vzít za vděk méně okázalým pohřbem. Měli na vybranou tři hřbitovy: Už ve 14. století je připomínán hřbitov u sv. Mikuláše s kaplí sv. Jakuba a s kostnicí, druhý byl u klášterního kostela a třetí u staroměstského kostela. Vlastní hřbitov měli i zdejší Židé. Rozkládal se v místech, kde dnes ústí Kněžská ulice do Hradební. Také svůj kostel – synagogu zde měli. Je připomínána v r. 1380 v domě Israela Sundla v Židovské ulici. Zdejší věřící – ať už té či oné víry- si tedy nemohli stěžovat.

CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží. České Budějovice: Actys, 1992.

http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/hrbitovy

http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/synagogy

Foto zdroj: http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/kostel-svateho-mikulase

http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/dominikansky-konvent