Část čtyřicátá pátá

 

Třicetiletá válka skončila a ti, kdo ji přežili, mohli začít pomýšlet na obnovu. Budějovičtí si mohli gratulovat, že v r. 1654 bylo v jejich městě napočteno jen 28 pustých domů; např. Tábor byl prakticky v troskách. Nejhorší pohromou, která naše město za války postihla, byl požár v r. 1641. Jeho stopy byly odstraňovány ještě dlouhá léta, nicméně se zdá, že obnova města pokračovala dosti rychle. Jestliže zde byl v r. 1649 znovu konán zemský sněm (v Praze opět řádil mor), byly jistě už nejhorší škody odstraněny.

Budějovičtí se nepochybně cítili poctěni tím, že právě jejich město bylo znovu vybráno pro zasedání sněmu. Už rok předtím se jim dostalo další výsady: Městu byl polepšen znak v odměnu za věrné služby za války. Před městskou hradbou byl postaven na tři pahorky anděl. Na jeden z pahorků byla položena hornická kladívka (znak toho, že se Č. Budějovice staly horním městem), na druhý srpek měsíce (symbol stříbra). Z helmy nad znakem vyrůstá dvojocasý lev, držící štítek s monogramem F III. Nová úprava znak města do jisté míry poněmčila: Zatímco původní verze měla obě přikrývadla národní barvy červenou a bílou, na polepšené verzi dostalo jedno rakouské barvy černou a žlutou. Poněmčovat se začalo i samo město. Už koncem 16. století začal slábnout příliv Čechů do města.

CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží. České Budějovice: Actys, 1992.

Foto zdroj: http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/obyvatelstvo