Část čtyřicátá čtvrtá

 

České Budějovice si za prvních čtyřicet let 17. století užily trápení dost a dost. Od vpádu Pasovských, přes ubytování vojsk, epidemii ve městě i jeho obléhání. Hlavní pohroma však postihla naše město až v roce 1641, a to, i když nepřímo – v souvislosti s třicetiletou válkou. Jako za každé války byla tehdy velká poptávka po lékařích. Městský lékař měl vedle písařů nejvyšší plat ze všech městských zaměstnanců. Vedle lékaře pracovali o zdraví obyvatel města ještě lékárník a dva felčaři. Jedním z nich byl Jan Filip Haller, který v domě dlaždiče Řehoře Müllera ošetřoval důstojníka, raněného při souboji na ruce.

Felčar Haller se dopustil trestného činu obecného ohrožení, když zapomněl léky na ohništi. Oheň šlehl komínem až na střechu a bylo zle. Protože toho dne (24. července) vál prudký vítr, byla brzy větší část města v plamenech. Na to, že oheň strávil 226 domů a 64 dvorů na předměstích, nebyly ztráty na životech velké: Uhořelo 5 osob.

Vedle obytných domů shořela i škola i špitál, z farního chrámu sv. Mikuláše zůstaly stát holé zdi. Ohni padlo za oběť i 13 věží opevnění. V dělech a hákovnicích na městských hradbách se vznítil prach, zbraně samy vystřelily a pak se roztavily. A to ještě Budějovičtí mohli hovořit o velkém štěstí, že nedošlo k výbuchu munice, uložené ve věži Schifferturm (na konci Kanovnické ulice).

Když po sedmi hodinách se konečně podařilo oheň zdolat, bylo jasné, že se mu podařilo to, co nedokázal zatím žádný nepřítel – město z větší části zničit. 226 domů tehdy představovalo 2/3 města. Vyhořel erární sklad obilí, zničeny byly i městské zásoby obilí a sladu.

Potrestání viníka nebylo momentálně proveditelné, protože felčar, který vše zavinil, se raději i s manželkou vytratil. Především však šlo o rychlou obnovu města. Pomoc poskytly sousední obce a města, na České Budějovice však nezapomněl ani panovník. Nechal z města stáhnout všechny vojenské posádky a v r. 1642 byly České Budějovice vyjmuty z ubytovací povinnosti. Kromě toho mu panovník městu odpustil veškeré dluhy.

Lidé samozřejmě nejdříve opravovali méně poškozené domy nebo stavěli nové, pro mentalitu lidí 17. století je však příznačné, že už na podzim osudného roku byla zahájena oprava chrámu sv. Mikuláše u Černé věže.

CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží. České Budějovice: Actys, 1992.

Foto zdroj: http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/pozary