70. výročí vzniku Protektorátu

Před 70 lety německá vojska okupovala zbytek Československa, okleštěného půl roku předtím v Mnichově o pohraničí. Vznikl tak Protektorát Čechy a Morava, který byl příštích šest let součástí nacistické Třetí říše. Toto smutné výročí ve svých níže uvedených textech připomínají primátor Juraj Thoma a také Rudolf Šindelář, předseda budějovické organizace Českého svazu bojovníků za svobodu, který ony březnové události prožíval na vlastní kůži jako dvacetiletý student v Praze.

---

Neblahé výročí

15. března si připomínáme 70. výročí jedné z nejtemnějších událostí novodobých dějin Česka a Slovenska – okupaci zbytku českých zemí německými vojsky a vznik Protektorátu Čechy a Morava. Zanikla tak Druhá republika, stát zmrzačený na těle (zabrané pohraničí po mnichovské dohodě a ztráta možnosti bránit se) i na duchu (aktivně přijímané protižidovské zákony, regulace občanského života), a české země se staly součástí Třetí říše. A svět se o další krok přiblížil nejstrašnější válce v dějinách, která začala necelého půl roku poté.

Vznik Protektorátu dal na jedné straně vyniknout odvaze obětavých a spravedlivých občanů, kteří odevzdali své životy pro ideály svobody, avšak na straně druhé jsou v archivech záznamy udání sepsaných pro nacistické úředníky hned 15. března.

A když šest let nacistického útlaku skončilo, tak jen proto, aby byl nahrazen otroctvím novým. Není náhodou, že se komunismus po válce prosadil právě v těch zemích, kterými prošla Rudá armáda. I demokratičnost poválečných tří let je do značné míry iluzí, vyznačující se zákazy „nevhodných“ politických stran, regulací tisku, znárodňováním a postupnou infiltrací státní správy komunistickými agenty.

Je to díkybohu již dávno. 70 let – jeden celý lidský život. Bezprostřední pamětníci mizí a událost se postupně stává pouhou kapitolou v učebnicích historie. Právě proto je však nutné si toto výročí připomínat. Nechť je i nadále varovným mementem pro současnost. Není tak neaktuální, jak by se mohlo zdát, byť hrozby dneška mají poněkud jinou podobu. Ale i dnes jsme totiž ve světové politice opět svědky ustupování zlu, politiky appeasementu, která svět ke Druhé válce neodvratně přivedla.

Mgr. Juraj Thoma, primátor Českých Budějovic

---

Na 15. březen 1939 nesmíme zapomenout

Sedmdesát roků je v lidském životě dosti dlouhá doba, která přináší pozvolné zapomínání. Jsou však události, na které člověk nezapomíná – okamžiky velkého štěstí či neštěstí, významné úspěchy či prohry.

Moje generace 20. století prožila jednu společnou prohru, možno říci neštěstí: ztrátu části státu v září 1938 a následnou okupaci zbytku státu nacistickým Německem 15. března 1939. To byly dvě etapy realizace záměru Hitlerovy Třetí říše, které měly být následovány – po vítězné válce pro Německo – totálním germanizováním prostoru Čech a Moravy.

Jak řekl pozdější protektor Heydrich: v tomto prostoru nemá Čech co pohledávat. Hrubá představa byla: třetinu Čechů germanizovat, třetinu zlikvidovat a třetinu vystěhovat do východní Evropy. V dané době jsme o těchto představách nevěděli, byli jsme si však jisti, že přicházejí doby pro Čechy zlé.

Provedení okupace mělo postup režírovaný Hitlerem. 13. března 1939 přijal Hitler představitele Slovenska Dr. Tisa a oznámil mu, že odděluje Slovensko od Československé republiky. Dále vydal příkaz Horthymu v Maďarsku, aby obsadil Zakarpatskou Ukrajinu. Pak 14. března přijal prezidenta Háchu v Berlíně, kde mu předložil k podpisu souhlas s okupací. Háchu to za dramatických okolností podepsal kolem 4. hodiny ráno, přičemž zkolaboval a musel být oživen injekcí.

V 6 hodin již vstoupila hlavní část okupačních armády do Čech, kolem 9. hodiny byla v Praze. Přivítání německých jednotek bylo nepřátelské. K násilí nedošlo, ale okupanti se dočkali hrozeb zaťatými pěstmi, nadávek a plivání před sebe – to byly jediné zbraně rozhořčených lidí. Tvrzení německé propagandy o přátelském přijetí vyvracela jediná fotografie, která se dostala do světa. Další vývoj událostí u nás i ve světě byl plný hrdinství i tragédií, ale nakonec měl kladný výsledek i pro nás.

Jestliže se zamyslíme nad historií českého národa, plné zápasů o existenci v prostředí ne vždycky přátelském, pak musíme považovat éru začatou německým nacismem za nejnebezpečnější pro naši existenci vůbec. Kdyby Hitlerovi jeho plány vyšly, dnes bychom se v Praze česky nedomluvili. Možná někde na Ukrajině mezi personálem německých statkářů, ale možná ani tam už ne.

Já osobně si vzpomínám, jak jsme 14. března 1939 večer a do noci seděli v Hlávkově koleji v Praze ve skupinách na pokojích a rozebírali situaci. Dokonce někde hráli mariáš – o osud republiky. Šibeniční humor. A druhý den ráno jsme na Můstku tupě zírali na projíždějící okupanty a plačící a spílající lidi.

A co k těmto událostem dnes? Je jiná doba, jiný život, jiné mezinárodní vztahy. Važme si toho. Neútočme na jiné, ale nedovolme, aby jiní útočili na nás. Je velkým - a bohužel nedostatečně plněným - úkolem našeho školství, aby od základních po vysoké školy byly mladé generace seznámeny s naší historií vůbec, z minulého století obzvláště. Aby mladí lidé uměli rozeznat příčiny a následky bolestných událostí a měli pocit hrdosti z toho, že jsou členy našeho národa nejenom při sportovních vítězstvích.

Ing. Rudolf Šindelář, předseda oblastního výboru České Budějovice Českého svazu bojovníků za svobodu