Část dvacátá třetí

Zatímco venkovské obyvatelstvo bylo ve středověku až na výjimky negramotné, potřebovali obyvatelé měst alespoň základní vzdělání. To platí zejména pro kupce, kteří bez čtení, psaní a zejména počtů prostě neobešli. Proto v každém středověkém městě nalezneme školu.

V Českých Budějovicích existovala už nejpozději v r. 1332, kdy je připomínán Fridrich, rektor školy. Budova školy, která stála v Kněžské ulici, je uváděna v listině z r. 1377. Její žáci měli kromě vlastního učení i rozmanité vedlejší povinnosti. Patřila k nim např. pomoc při opisování knih, ale především zpěv, ať už v kostele, na svatbách nebo různých slavnostech.

Školní docházka byla ovšem nepovinná, takže děti posílal, kdo chtěl (a měl na školné). Městské školy měly dvě, tři třídy, ve velkých městech až pět. Žáci vyšších ročníků měli jako jeden z hlavních předmětů latinu. Vybavení škol bývalo chudičké, leckdy jen sám učitel měl knížku (samozřejmě ručně psanou). Učitelé to ve středověku neměli vůbec lehké: Špatně placen, společenská prestiž nevalná, zato pod přísnou kontrolou veřejnosti.

CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží. České Budějovice: Actys, 1992.

Foto zdroj: http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/skolstvi